Jak ses ke svému oboru na ZUŠ dostal? Co tě k němu přivedlo?
Klavír a hudba mě přitahovaly od mala. Úplné začátky byly takové ty dětské knížky s malým klavírkem. A hlavně staré pianino u babičky s dědou, na které jsem vyťukával melodie. O ZUŠ na Veveří mluvila velmi hezky kamarádka mamky. A tak zde začala hrát na zobcovou flétnu moje sestra a pak jsem se přidal i já. A netrvalo dlouho a pak už přišla chvíle pro můj oblíbený klavír.
Co pro tebe ZUŠ Veveří znamená?
Je to místo, kde se cítím prostě dobře. Vždy se těším na rozebrání všech detailů skladby s paní učitelkou Zedekovou, práci na nich a zkoušení, co by mohlo znít nejlíp. Baví mě takto sledovat, jak se interpretace vyvíjí.
Něco úplně jiného je hra v orchestru, na kterou se taky vždycky těším. Je super být součástí většího celku, dozvědět se více o hře na další nástroje a s ostatními dohromady tvořit velkolepý zvuk.
Kdybys měl vybrat jeden silný zážitek nebo moment, který si zapamatuješ – jaký by to byl?
Na zušce je super to, že je hrozně těžké vybrat jen jeden. Silný zážitek je i každá hodina, ve které se zase o něco posunu. Velkými zážitky jsou také všechna vystoupení, ale asi ten největší byl, když jsme s Midiversou a tanečním oborem ZUŠky hráli v Divadle na Orlí autorský balet Pod hladinou. Jednalo se o celovíkendovou akci, takže byly zážitky jak ze samotného vystoupení, tak i ze společného času mezi jednotlivými představeními.
Jaká byla tvoje největší výzva? A co ti pomohlo ji zvládnout?
Nutno přiznat, že asi jako každý jsem měl chvíle, kdy mě hra příliš nebavila. Bylo toho nějak moc, nešlo to a nebylo to zkrátka ono. K překonání vždy pomohla nějaká nová zajímavá skladba, do které jsem se zapálil a zase to naskočilo a bavilo snad ještě více než před tím.
Co bys poradil mladším žákům, kteří na ZUŠ začínají?
Snažte se najít to, co vás na hudbě opravdu baví, hudební styly nebo i nástroje. Když to někdy nepůjde, zkuste to překonat. Stojí to za to, ono se to brzy zlepší a hudba vám zase bude dělat radost. Alespoň mně to tak funguje.
Kam máš namířeno dál? Máš nějaký sen, kterého by ses chtěl v umění dotknout?
Chtěl bych zahrát nějakou sólovou skladbu ve velkém sále, chtěl bych si možná i zahrát na hudební soutěži, ale hlavně bych si moc přál, aby mě hudba a klavír doprovázely dál.
Michal Geryk
"Když to někdy nepůjde, zkuste to překonat. Stojí to za to, hudba vám bude zase brzy dělat radost. "
Hudební obor
Hra na klavír
Michal je žákem, který definici „ambasadora“ naplňuje v každém ohledu. Jeho vztah ke klavíru překračuje hranice běžných školních povinností – hudba se stala nedílnou součástí jeho identity. Kromě příkladné práce v sólové hře je Michal i důležitým členem školního orchestru, kde svou spolehlivostí a nasazením motivuje ostatní spolužáky.
Nejcennějším přínosem pro dobré jméno naší školy je však Michalova spontánní prezentace hudby na veřejnosti. Jeho nadšení, které ho vede k aktivnímu vyhledávání příležitostí ke hře i během rodinných cest a dovolených, je tou nejlepší vizitkou naší ZUŠ. Michal nenese jméno školy jen jako položku v žákovské knížce, ale jako živou tradici a radost z umění, kterou šíří všude, kam přijde.
– Jolana Zedeková –