Co pro tebe ZUŠ Veveří znamená?
ZUŠ Veveří pro mě znamená mnohem víc než jen místo, kam jsem chodila tančit. Během devatenácti let jsem tam našla přátele na celý život, prožila nespočet nezapomenutelných zážitků a vytvořila si druhý domov. Velkou zásluhu na mém vztahu k tanci má paní učitelka Dagmar Havlátová, která ve mně už v dětství probudila lásku k pohybu a umění. Obrovskou vděčnost cítím vůči paní učitelce Gabriele Hrabalové – za množství krásných choreografií, které mi doslova „ušila na tělo“, i za nesčetné příležitosti vystupovat a tvořit. Díky jejímu vedení a podpoře jsem mohla jako tanečnice i jako člověk růst a být dnes tím, kým jsem.
Na co jsi během svého působení ve škole nejvíc hrdý/á?
Nejvíc jsem hrdá na to, že jsem díky různorodým příležitostem, které mi škola nabídla – ať už to bylo taneční sólo, moderování taneční soutěže nebo spolupráce s hudebníky na tvorbě tanečního videa – postupně překonávala svou trému a ostych. Právě díky těmto zážitkům jsem získala větší sebedůvěru, sebevědomí a odvahu vystupovat nejen na jevišti, ale i v životě.
Kdybys měl/a vybrat jeden silný zážitek nebo moment, který si zapamatuješ – jaký by to byl?
Jeden z nejsilnějších a nejdojemnějších zážitků pro mě byl moment, kdy mi při mém posledním vystoupení veřejně poděkoval pan ředitel přímo na jevišti za devatenáct let působení na škole. Bylo to naprosto nečekané a dojemné a zůstane to navždy v mém srdci.
Jaká byla tvoje největší výzva? A co ti pomohlo ji zvládnout?
Největší výzvou pro mě bylo skloubit taneční tréninky se studiem na vysoké škole. Nakonec byl pro mě právě tanec únikem od náročného studia - místem plným radosti, odpočinku a zdrojem nové energie.
Co bys poradil/a mladším žákům, kteří na ZUŠ začínají?
Všem mladším žákům bych poradila, aby se nebáli využít každé příležitosti, kterou jim škola nabídne – i když z ní mají třeba obavy nebo respekt. Právě tyto momenty nás často nejvíc posunou. A také je důležité obklopit se přáteli a lidmi, se kterými je jim dobře – sdílená radost z umění je totiž vždycky největší.
Lucii bych nejlépe vystihla jako milou, veselou a mimořádně talentovanou osobnost. Naší školou prošla během neuvěřitelných devatenácti let. Po celou dobu byla výraznou postavou tanečního oboru – sólistkou, reprezentantkou na soutěžích a inspirací pro ostatní. Lucčino působení ale zdaleka nekončilo jen u tance – osvědčila se i jako moderátorka a vyzkoušela si i roli pedagoga. Za všechno, co škole dala, jí patří obrovský dík. Na její nové cestě směrem k medicíně jí přejeme mnoho štěstí, radosti a naplnění.
– Gabriela Hrabalová, učitelka scénického tance na ZUŠ Veveří
