Jak ses ke svému oboru na ZUŠ dostala? Co Tě k němu přivedlo?

K houslím jsem se dostala poměrně neobvykle. Když jsem byla v první nebo druhé třídě, byli jsme s rodinou na firemním večírku mého tatínka. Byla to venkovní akce s kolegy a jejich rodinami – taková pracovní garden party. Pamatuji si, že za mnou přišel šéf mého táty a podal mi futrál s houslemi. Řekl mi, že bych si je měla vzít a za rok jim na stejném večírku něco zahrát.

Byla jsem úplně nadšená. Měla jsem obrovskou radost – byl to výjimečný okamžik, který si pamatuji dodnes. A právě tehdy to všechno začalo.

Nejdřív jsem se pokusila dostat na ZUŠ ve Střelicích, ale tam mě nepřijali. Potom jsme narazili na pana učitele Bělohlávka. Ze začátku sice neměl volné místo, takže jsem k němu docházela soukromě, ale nakonec se místo uvolnilo a já jsem k němu nastoupila oficiálně.

Co pro Tebe ZUŠ Veveří znamená?

ZUŠ Veveří je pro mě místem, kde se cítím dobře. Jsou tu milí učitelé, přátelské prostředí a spousta inspirace. Díky škole mám možnost se hudebně rozvíjet, účastnit se projektů a poznávat lidi, kteří mají rádi hudbu stejně jako já.

Na co jsi během svého působení ve škole nejvíce hrdá?

Jsem nejvíc hrdá na to, že jsem to nevzdala, i když jsem na začátku měla velké problémy s pravidelným cvičením. Dnes už hraji každý den a hudba je pro mě přirozenou součástí života. Bez té změny bych nebyla tam, kde jsem teď.

Který silný zážitek nebo moment si zapamatuješ?

Jeden z nejsilnějších zážitků pro mě byl koncert v Gewandhausu v Německu. Hrát v tak nádherném sále bylo něco, co jsem do té doby nikdy nezažila. Celý ten prostor měl úžasnou atmosféru a zvuk, na který se nezapomíná. Na závěr jsme se spojili s německým orchestrem a společně si zahráli – to pro mě bylo opravdu výjimečné. Cítila jsem, že hudba dokáže spojit lidi napříč zeměmi i jazyky.

Jaká byla Tvoje největší výzva? A co Ti pomohlo ji zvládnout?

Největší výzvou bylo naučit se opravdu pravidelně cvičit a najít v tom smysl. Dlouho jsem se do toho musela nutit, ale postupně jsem si vytvořila vztah k hudbě a začalo mě to bavit. Pomohla mi vnitřní motivace i podpora od okolí.

Co bys poradila mladším žákům, kteří na ZUŠ začínají?

Buďte trpěliví a nevzdávejte to, i když to ze začátku nejde. Každé malé zlepšení je důležité. A hlavně si hledejte radost v hudbě – když vás to bude bavit, všechno půjde mnohem líp.

Kam máš namířeno dál? Máš nějaký sen, kterého by ses chtěla v umění dotknout?

Vím jistě, že housle budou navždy součástí mého života. Chtěla bych se jim věnovat naplno – ať už jako interpretka, nebo jednou třeba jako učitelka. Láká mě cestovat, poznávat inspirativní hudebníky a hrát v krásných koncertních sálech po celém světě. Zároveň ale cítím, že být učitelkou je také krásné poslání – předávat to, co sama miluju, dál svým žákům. Ještě nejsem pevně rozhodnutá, kudy přesně moje cesta povede, ale jedno vím jistě: chci růst, tvořit, sdílet hudbu a být jí obklopená celý život.