Jak ses ke svému oboru na ZUŠ dostal/a? Co tě k němu přivedlo?

Celý život mě bavilo tvořit a šít. Když jsem přemýšlela, čemu bych se chtěla v životě věnovat, došla jsem k fashion designu. V tu chvíli mi došlo, že pokud se chci této oblasti opravdu věnovat, musím zlepšit své dovednosti v kresbě a malbě, a tak jsem se dostala do třídy paní učitelky Zemánkové.

Co pro tebe ZUŠ Veveří znamená?

ZUŠ Veveří pro mě není jen místo, kde se toho tolik naučím. Je to prostor, kde se můžu umělecky rozvíjet, hledat vlastní cestu a zkoumat, co mě v umění opravdu baví. Díky paní učitelce je to pro mě bezpečný a inspirativní prostor, kde se cítím dobře. Kamarádi a společné zážitky navíc dělají z tohoto místa nezapomenutelné prostředí.

Na co jsi během svého působení ve škole nejvíc hrdý/á?

Hrdá jsem na projekt Lidskosti a také když vidím, jak jsem se od nástupu posunula a zlepšila.

Kdybys měl/a vybrat jeden silný zážitek nebo moment, který si zapamatuješ – jaký by to byl?

Asi nedokážu vybrat jeden konkrétní moment, protože pro mě je silným zážitkem téměř každá hodina výtvarné výchovy. Odcházím z nich vždy obohacená o nové znalosti, zkušenosti a inspiraci.

Jaká byla tvoje největší výzva? A co ti pomohlo ji zvládnout?

Největší výzva pro mě asi byl projekt LIDSKOSTI a tvorba modelů pro módní přehlídku. Velkou roli pro mě hrála podpora paní učitelky, celé školy, a hlavně moje vlastní chuť tvořit a vyjádřit se skrze módu.

Co bys poradil/a mladším žákům, kteří na ZUŠ začínají?

Nebojte se mít velké sny. I když vám na začátku něco připadá jako nedosažitelné, možná právě díky vytrvalosti dokážete mnohem víc, než jste si kdy představovali.

Kam máš namířeno dál? Máš nějaký sen, kterého by ses chtěl/a v umění dotknout?

Chtěla bych studovat fashion design v zahraničí a skrze módu otevírat důležitá společenská témata. Věřím, že i oblečení může být prostředkem k diskuzi, změně a empatii.