Jak ses ke svému oboru na ZUŠ dostala? Co tě k němu přivedlo?

Na základní uměleckou školu jsem nastoupila v osmi letech a začala jsem navštěvovat obor klavír. Hudba mě obklopovala už od malička – doma se často zpívalo a hrálo na klavír, takže pro mě bylo přirozené si k nástroji sednout a zkoušet si první melodie. Myslím, že právě rodiče mě k hudbě přivedli, a hlavně mě v ní vždy podporovali. Díky nim jsem si k ní vytvořila blízký vztah a postupně jsem zjistila, že hudba je něco, čemu se chci věnovat naplno.

Co pro tebe ZUŠ Veveří znamená? 

ZUŠ Veveří pro mě znamená mnohem víc než jen školu. Trávím tam už mnoho let, a když někde strávíte tolik času, přirozeně se to místo stane součástí vás. Stejné tváře podporujících učitelů a také spolužáků, se kterými se setkáváte znovu a znovu – na chodbách, při zkouškách, na koncertech. Máme společné zážitky, podporujeme se a sdílíme radost z hudby. Nakonec jsme tam všichni tak trochu jako jedna rodina. Nakonec bych řekla, že je tady můj druhý domov.

 Na co jsi během svého působení ve škole nejvíc hrdá?

Jsem hrdá na to, že jsem u hudby vydržela tolik let a stále se snažila posouvat dál. Zúčastnila jsem se mnoha klavírních soutěží, což pro mě bylo cennou zkušeností – i když upřímně moc soutěžní typ nejsem. Hodně mě v tom směru motivovala moje mladší sestra Valerie, která mě táhla vpřed. Velkou zásluhu na mém rozvoji má také paní učitelka Věra Chmelová, která nám otevírá různé cesty a připravuje nové výzvy.

Jeden silný zážitek nebo moment, který si zapamatuješ?

Je těžké vybrat jen jeden nejsilnější zážitek, protože jich bylo opravdu mnoho. Koncerty s orchestrem v Městském divadle v Brně jsem prožívala úplně naplno – cítila jsem, že jsem součástí společného hraní, a to je moc hezký pocit. Velkou zkušeností pro mě byly také divadelní role v představeních Sněhurka a já a Matilda. Je fascinující, jak se člověk při nich promění v někoho jiného – zároveň jste stále vy sami, a přitom můžete být někdo jiný.

Jaká byla tvoje největší výzva? A co ti pomohlo ji zvládnout?

Největší výzvou pro mě bylo zvládnout nervozitu před vystoupením a náročnější skladby. Pomohla mi pravidelná příprava, podpora učitelů i rodiny a postupně získaná zkušenost. Naučila jsem se, že důležitá je trpělivost a víra ve vlastní schopnosti.

 Co bys poradila mladším žákům, kteří na ZUŠ začínají?

Aby vydrželi a nenechali se odradit, když něco nejde hned. Hudba je cesta, která vyžaduje čas, ale přináší krásné zážitky. Důležité je najít si k ní vlastní cestu.

Kam máš namířeno dál? Máš nějaký sen, kterého by ses chtěla v umění dotknout?

Už od malička sním o tom, že budu zpěvačka, stejně jako moji rodiče. Vždycky mi byli velkou inspirací a moc doufám, že jednou budu alespoň z poloviny tak dobrá, jako jsou oni. Letos se hlásím na konzervatoř a ráda bych se hudbě věnovala i v budoucnu profesionálně. Mým snem je dál růst, zlepšovat se a jednou stát na jevišti s pocitem, že dělám to, co mě opravdu naplňuje.

Elena Szendiuchová se na naší ZUŠ již osmým rokem věnuje hře na klavír ve třídě Věry Chmelové a druhým rokem si své hudební vzdělání rozšiřuje také o obor sólový zpěv, který studuje ve třídě Markéty Szendiuchové.

Od malička se věnovala sborovému zpěvu a postupně získávala cenné zkušenosti i na divadelní scéně. V Městském divadle Brno ztvárnila role Sněhurky v muzikálu Sněhurka a já a Lory v představení Matilda. V letošním roce se hlásí ke studiu na konzervatoři, a to právě v oboru sólový zpěv.

Svým systematickým přístupem, pracovitostí a přirozeným hudebním cítěním dlouhodobě potvrzuje, že hudba je pro ni nejen studijním oborem, ale skutečným posláním. Školu úspěšně reprezentovala zejména ve čtyřruční hře na klavír, kde získala několik významných ocenění. 

Je cílevědomá, zodpovědná a dokáže vytrvale směřovat za svým snem. Svým přístupem, nasazením a láskou k hudbě je inspirací pro ostatní žáky a přirozenou ambasadorkou naší ZUŠ na veřejnosti.

– Markéta Szendiuchová –