Jak ses ke svému oboru na ZUŠ dostala? Co tě k němu přivedlo?

K tanečnímu oboru mě přivedla především velká touha tančit. Vždycky jsem obdivovala baletky, které tančily na špičkách. Moc se mi to líbilo a fascinovalo mě to. Byl to pro mě velký sen a nemohla jsem se dočkat chvíle, kdy si i já jednou obuju špičky a zkusím to.

I když jsem věděla, že je tanec nejen na špičkách velmi náročný a vyžaduje hodně práce, trpělivosti a odhodlání, stejně mě lákalo se o to pokusit. Tanec pro mě postupně začal znamenat nejen splnění dětského snu, ale také radost z pohybu, možnost vyjádřit emoce a stále se zlepšovat.

Co pro tebe ZUŠ Veveří znamená?

ZUŠ Veveří pro mě znamená především místo nekonečných možností a zážitků. Je to prostředí, kde si každý najde svou vlastní cestu v hudbě, výtvarném umění, tanci nebo divadle a může postupně objevovat, co ho opravdu baví a naplňuje. ZUŠ Veveří není jen škola, kam člověk chodí na hodiny –je to prostor, kde vznikají vzpomínky, přátelství a kde se rodí radost z tvoření.

Důležitou roli v tom hraje úžasné vedení i učitelé, kteří se nám věnují s velkou péčí a trpělivostí. Předávají nám své zkušenosti, inspirují nás a díky nim máme možnost zkoušet nové věci, vystupovat, tvořit a překonávat vlastní hranice. Otevírají se nám tu neuvěřitelné možnosti, za které jsem opravdu vděčná.

Kdybys měla vybrat jeden silný zážitek, moment, který si zapamatuješ – jaký by to byl?

Kdybych měla vybrat jeden opravdu silný zážitek, určitě by to bylo představení Pod hladinou, ve kterém jsem měla možnost tančit hlavní roli. Byl to pro mě velmi výjimečný okamžik a zároveň velká výzva.

Příprava na toto představení byla náročná, ale zároveň krásná zkušenost. Kromě taneční stránky to pro mě byla také velká herecká výzva, protože jsem se snažila prostřednictvím pohybu i výrazu co nejlépe předat emoce a příběh celé postavy. Když jsem pak stála na jevišti, uvědomila jsem si, jak výjimečný ten moment je. Byla jsem vděčná za důvěru, kterou jsem dostala, a zároveň jsem cítila velkou radost z toho, že můžu být součástí takového představení.

Na představení Pod hladinou budu vzpomínat jako na jeden z nejsilnějších a nejkrásnějších zážitků, které jsem během svého působení v tanečním oboru zažila.

Jaká byla tvoje největší výzva? A co ti pomohlo ji zvládnout?

Mojí největší výzvou byla soutěž Na špičkách. Bylo to poprvé, kdy jsem tančila soutěžně, a měla jsem z toho velký respekt a strach. Vystupovat na soutěži je přece jen jiné než běžné vystoupení – člověk cítí větší tlak a chce podat co nejlepší výkon.

Velmi mi ale pomohla paní učitelka Gabriela Hrabalová. Od začátku mě podporovala, věřila mi a dodávala mi odvahu. Je pro mě velkou oporou a zároveň inspirací. Vložila do mě hodně času, práce i úsilí a já jsem jí za to moc vděčná a chtěla bych jí za všechno upřímně poděkovat.

Kam máš namířeno dál? Máš nějaký sen, kterého by ses chtěla v umění dotknout?

Do budoucna bych se tanci dál chtěla věnovat. Je to činnost, která mě velmi baví a naplňuje. Při tanci zapomenu na vše kolem a soustředím se jen na něj.

Celý život mě zajímají muzikály, protože mě neskutečně baví zpěv, tanec i herectví. Právě tato kombinace mě nejvíce přitahuje a ráda bych se v tomto směru dál rozvíjela. Stát se muzikálovou herečkou je pro mě obrovský sen a pro jeho splnění udělám maximum.

Adélka je nejen velký talent, ale obrovský dříč. Už jako malá holčička vynikala nejen čistou technikou, mimořádným hereckým projevem, ale i svou osobností.

Naši školu reprezentovala na mnoha tanečních soutěžích, kde získala krásná ocenění. 

Letošní rok byl pro ni velká výzva, její první velká hlavní role v baletu Pod Hladinou, který byl součástí Moravského festivalu. Musela zvládnout nastudovat náročnou choreografii a prakticky odtáhnout celé představení. Zvládla to skvěle a myslím, že nejen já jsem  na ni opravdu pyšná. 

Adélka si jde za svým snem a pro mě je čest ji v tom doprovázet. Je to taková prima veselá holka do nepohody.

– Gabriela Hrabalová –