Tak už je tu zase konec školního roku a čas vyrazit na jeviště! Byl to zase hezký zážitek, i když se to neobešlo bez napínavých chvilek. Takže popořádku!

Jmenuji se Ronja, je mi 13 let a na ZUŠ Veveří chodím do výtvarky a tancovat, třídu paní učitelky Šebíkové navštěvuji druhým rokem.

Osobně mi přijde, že představení jsou náročná spíše než fyzicky než časově, protože jsme tam byly od poledního srazu až do večera kolem 19:30. Po příchodu do šatny jsme se převlékly do kostýmů a mohly se podívat na taneční číslo nejvyššího ročníku, než jsme měly zkoušku my. Letos jsme měly štěstí, šatna byla na úrovni sálu narozdíl od minulého roku, kdy jsme scházely schody až ze shora. Mrzí nás, že jsme kromě té zkoušky vlastně žádná jiná představení bohužel neviděly, jen něco málo z poměrně nekvalitního obrazu na televizi v šatně, který sloužil spíše pro určení toho, kolik máme ještě času. Měly jsme dva tance a každý jsme tancovaly dvakrát, a naprosto jednohlasně jsme se shodly, že oblíbenější je ten druhý, ladný se sukněmi a pomalejší, než rytmický s motivem bubnů a domorodců, ten neměl tak hezký kostým.

Po zkoušce jsme měly spoustu času, ale naštěstí to ubíhalo poměrně rychle díky tomu, že jsme si to s holkama tak užily (i když občas nám někdo vynadal, že jsme moc hlučné).

A jak to máme při představení? Pro holky, co tancují už od školky nebo jsou už zvyklé, to bylo v klidu, ale já jsem se stresovala a to je strašná chyba, jelikož se vám pak začnou třepat kolena, ztratíte balanc, nejdete přesně do hudby nebo něco zapomenete. V prvním představení jsme (nebo alespoň já) nadělaly dost chyb, ale hlavně jsme i přes celkem dostatečný čas trvání asi dvou jiných čísel nestihly změnit vizáž (hlavně účesy), takže bylo obecné sebehodnocení průměrně asi 5/10 narozdíl od druhého provedení, kdy už jsme si zvykly na nové rozměry jeviště s opadla nervozita a taky jsme věděly, že do šatny už nemůžeme jít v naprosté pohodě a v klidu se upravovat, ale musíme si tam doběhnout ????. Takže napodruhé mnohem lepší!

Popravdě bych čekala že to bude jako v pohádkách, kde se říká, že když tancujete, je to jako by se zpomalil čas, ale je to spíše naopak - čas se najednou tak zvláštně zrychlí a vy se pak už jenom usmíváte do publika, místo kterého často vidíte jen černo černou tmu, ale zároveň musíte nenápadně sledovat ostatní abyste šli stejně, myslet na chyby které se vám často stávají, ale hlavně udržet rytmus a v duchu si počítat, jelikož je hudba často pravidelná. Ale většinou než to takto stihnete zkoordinovat, je to najednou za vámi, ani nevíte jak. Je škoda, že podle mě skoro bezchybný druhý pokus se nenatáčel, narozdíl od toho prvního, takže až nás uvidíte na videu, představte si to celé mnohem lepší!

Při závěrečné děkovačce se představily absolventky prvního stupně ( to je asi 8. třída) a druhého ( cca 3. ročník na střední škole), které měli, jak už to tak bývá, nějaké své sólo nebo tanec ve skupince, ať už v ladném podání nebo v čísle pro pobavení, jako bylo letošní taneční vyobrazení receptu.

Obecně to bylo moc fajn a my si to užily (dokonce jsme dostaly sladkou odměnu :)) a odpovědi na otázku, jak jsme si to užily, byly, že bychom si to klidně ještě zopakovaly.

Upřímně jsem zvědavá, co budeme tancovat příští rok, jelikož to teď do konce roku bude volnější, stejně jako na začátku školního roku. To se nejdříve společně s paní učitelkou domluvíme na tématu, stylu a písni a pak už víceméně necháváme choreografii na paní učitelce, ale když má některá z nás nápad na dobrý prvek, můžeme ho do sestavy zapracovat. Tak uvidíme v září. :-)