Ministerstvo školství každoročně ve spolupráci s Ústřední uměleckou radou ZUŠ ČR vyhlašuje soutěže žáků základních uměleckých škol. „Účast žáka i učitele v jednotlivých kolech soutěže i při dalších souvisejících akcích (koncerty vítězů, přehlídky vítězných prací a jevištních či literárních uměleckých projevů) se považuje za součást výchovně vzdělávací práce.“ Jednotlivé obory se střídají v tříletých cyklech. Smyslem soutěží má být podpora nadaných žáků, porovnávání výsledků vzdělávání, výměna zkušeností, sebereflexe, motivace a růst uměleckých a pedagogických osobností.,

Plní ale soutěže skutečně svůj účel? Jsou pomocí a motivací? Nebo vytvářejí nátlakové konkurenční prostředí, které do uměleckého vzdělávání nepatří?

Když se to zvrtne

Odpůrci soutěží upozorňují, že umění je svobodný prostor, kde může každé dítě najít vlastní cestu bez ohledu na míru talentu. Cílem výuky by neměl být výkon ani sbírání diplomů, ale vztah k umění a rozvoj osobnosti. Neměly by být děti vedeny místo soupeření spíš k naslouchání, společnému tvoření a sdílení?

Boskovická klavíristka Kristýna Šamšulová popisuje zkušenost, jak se během soutěžního období „z hraní stane atletika“ a hon za oceněním. Upozorňuje také na psychologická rizika. Několikrát byla svědkem situace, kdy žák úspěšně postoupil do krajského kola a tam získal velmi málo bodů ve srovnání s ostatními. „Takové dítě pak velmi snadno propadne pocitu, že hrát na nástroj neumí, že není dost dobré, a protože je už lapené v pavučině chválení a oceňování, má najednou pocit, že nemá smysl dál na nástroj hrát.“ Opakované hodnocení zvenčí může dětem komplikovat schopnost zdravě vnímat vlastní hodnotu.

Učitelé by si podle ní měli klást otázku, zda účast v soutěži skutečně prospívá dítěti, nebo spíše naplňuje jejich vlastní potřebu viditelných pedagogických výsledků a uznání. A právě zde přicházíme k jádru věci: soutěž je nástroj. Záleží, jak s ním zacházíme.

Rovnováha a rozvoj

Pedagog Jaromír Zubíček se na soutěže dívá pozitivnější optikou. Ve své odborné práci zdůrazňuje, že interpretační soutěže mají ve vzdělávání své místo. Mohou rozvíjet vytrvalost, koncentraci, schopnost pracovat s trémou i veřejně vystupovat. Přinášejí motivaci a nové zkušenosti.

Zásadní však podle něj je, aby soutěže vycházely z Rámcového vzdělávacího programu a podporovaly rozvoj klíčových kompetencí – nikoli pouze výkon a sbírání ocenění. Zmíněná negativa vidí také, jsou to ale pouze rizika, která je potřeba pohlídat. Soutěže budou pro děti přínosem, pokud zůstanou prostředkem k růstu, nikoli měřítkem lidské hodnoty.

Jak toho dosáhnout?

Shoda obou pohledů je tedy větší, než by se mohlo zdát. Klíčovou roli hraje učitel, rodiče i vedení školy. Dokážeme-li udržet rovnováhu mezi zdravou motivací a radostí z hudby, mohou soutěže obohacovat. Jak tomu pomoci?

Třeba zůstat během soutěžního dne v sále a pozorně sledovat a ocenit své soupeře místo toho, abychom odjeli okamžitě po svém soutěžním vystoupení. Nehodnotit opovržlivě výkon „konkurence“ – místo žárlivosti a kritiky projevit úctu a respekt. Zajímat se, usmát se, pozdravit.

A tak otázka nestojí jen „Soutěže ano, či ne?“, ale spíše: Jak je uchopíme – a co jimi chceme dětem předat? Přejeme našim dětem, ať se jim na soutěžích daří a ať si z nich odnesou opravdu to nejlepší – a je toho mnohem víc než diplom!

Zdroje a doplnění:

Článek „Soutěže ZUŠ, tentokrát trochu jinak...“, Lubor Bořek, najdete na www.rizeniskoly.cz

Článek „Význam interpretačních soutěží a jejich vliv na vzdělávání žáků základních uměleckých škol“, PhDr. Jaromír Zubíček, ArtD., www.ped.muni.cz/***/zubicek.pdf

Příspěvek Hudební soutěže často nadělají víc škody než užitku, Kristýna Šamšulová, https://ohlasy.info/clanky/2015/04/hudebni-soutezeni.html