Minulé úterý se ve škole hrálo od samého rána! Přijela mezi nás zkušená violoncellistka a pedagožka MgA. Petra Machková Čadová, aby vedla tzv. masterclass (mistrovskou lekci). Věnovala se našim komorním smyčcovým souborům, které se připravují na únorovou soutěž MŠMT. S dětmi pracovala neúnavně a intenzivně. S každým souborem prošla jejich skladby a žáci i jejich paní učitelky si z masterclass odnesli spoustu užitečných podnětů. Jak to vnímala sama pedagožka?

Jaké to je, postavit se před úplně cizí děti a během hodiny je navnímat a někam posunout? Čeho si všímáte, co jsou pro vás vodítka, která vás nasměrují?

Myslím, že to tak máme všichni pedagogové - když učíme delší dobu, naučíme se mít otevřenou mysl a srdce pro to, abychom vnímali to dítě, které stojí před námi. A zvlášť když je to interakce s dětmi, které jsem předtím nikdy neviděla. Musím vypustit okolní podněty, soustředit, věnovat mu plnou pozornost. V tu chvíli pro mě neexistuje nic jiného, než ten človíček, a já jsem tam jen pro něj.

Před samotnou hodinou se snažím získat co nejvíc informací, počínaje notovým záznamem skladby. Zajímá mě i životní situace, jestli neměl v poslední době nějaké zranění, které mohlo ovlivnit hru… Ale i z toho, co vysílá, se dá hodně vyčíst. Bojí se, je nejistý? Je třeba pomoct mu se otevřít. Někdo má naopak zase víc vypěstované ego, toho zase nasměrovat k tématu…

Nesouvisí to hlavně s typem osobnosti, jak je komu empatie přirozená?

Každý z učitelů má jinou míru empatie, ale vždy záleží na tom, jak je pedagog ochoten na této dovednosti pracovat. Když jsem otevřená a chci, můžu se to naučit. Vnímám to jako dovednost podpořenou vlohami.

Jak se vám u nás líbilo?

Děkuji všem za pozvání a vřelé přijetí, panu řediteli Halíčkovi, paní učitelce Mikuláškové a paní učitelce Machové. Velice dobře jsem se u vás cítila, od začátku jsem oceňovala otevřenost a opravdu přátelské prostředí. Děti byly pozorné a vnímavé. Skutečně zde nebyla žádná překážka, která by mi bránila naplnit můj pedagogický úkol.

Na ZUŠ Veveří jsem nebyla poprvé. Hodně let zpátky se tam konala smyčcová soutěž, byla to moje první velká soutěž, krajská, na kterou jsem přisla s tím svým malým cellíčkem, mám na to moc hezkou vzpomínku. Tak jsem se sem ráda vrátila.

A nakonec poučená interpretace* – o té se teď hodně mluví a u vás je i v tomto směru vidět velkou otevřenost a snahu.

Co byste poradila, doporučila nebo popřála dětem, které se učí hrát na svůj hudební nástroj?

Vytrvejte. I když je cesta je strastiplná. V začátcích, když si dítko vybere svůj nástroj, má v sobě nadšení, které ho vede a nese i přes složitější věci. Nástroj nezní hned. Do toho přichází postupně víc práce a podnětů ve škole i jinde. Bude to hodně práce, ale buďte cílevědomí. A nechte si v sobě pořád tu lásku, se kterou jste začínali.

S hraním na nástroj je to podobné jako se sportem. Potřebujete dobrý klub, dobré náčiní nebo dobrého koně, dobrého trenéra i dobré zázemí.

Překážek bude hodně. Ale vytrvejte, odměna bude sladká!

* Historicky poučená interpretace je hudební přístup usilující o provedení skladeb způsobem, jaký byl obvyklý v době jejich vzniku. Využívá dobové nástroje (nebo jejich repliky) a znalosti dobové provozovací praxe (tempo, artikulace, zdobení). Cílem je autentický zvuk, který respektuje kontext a záměr autora.