Když jsi byla malá, chodila jsi do ZUŠ?

Chodila jsem nejdřív do Baletní školy I. V. Psoty, pak do ZUŠ Kaprálova (až do konzervatoře) a do Morendy do gymnastiky. Ale tam mě mučili, nechtěla jsem tam. Paní učitelka z tancování byla naopak hrozně hodná. Když jsme se po letech potkaly na soutěži, už obě v roli učitelek, bylo to trochu zvláštní ale hlavně moc milé. Obě jsme si uvědomily, jak nám ta práce dává smysl. Ona byla pyšná na mě a já jsem zase pyšná na svoje holky ????, jsou moc šikovné. Tak to bylo krásné setkání.

Sdílel někdo doma Tvé nadšení?

Balet jsem měla ráda od malička a je mi ze všech stylů nebližší. Klasika je klasika. Nejvíc mě podporovaly babičky a děda, který se na mě určitě svrchu dívá a je štastný se mnou.???? Naši úplně pro balet nebyli, vysnili si zubařku nebo doktorku, ale potom byli rádi, že mě to baví a že mi to jde, a hodně mi fandili.

Kdy ses rozhodla, že budeš tanečnicí?

Už jako malá jsem vystupovala v opeře Liška Bystrouška. Na konzervatoři pak v Louskáčkovi, Labutím jezeře, Donu Quichotovi, Gissele a jiných. Rozhodla jsem se už jako malá a dotáhla to????

V jaké roli se v rámci oboru cítíš nejlíp?

Když jsem byla tanečnicí v divadle, bavilo mě to, ale víc mě baví být choreografkou a režisérkou. V divadle jsem chvíli pracovala jako sólistka, ale bylo pro mě těžké vybalancovat osobní život a život v divadle. Jsem asi hodně fixovaná na rodinu. Pak jsem získala místo učitelky tance v Kroměříži, od té doby učím. Mezitím jsme ještě jezdili s jednou taneční skupinou, jezdili jsme po různých zemích a to mě teda bavilo hodně!

Gabriela Hrabalová kolegyněmi výtvarnicemi Danou Babockou a Bělou Zemánkovou (1) a s Markétou Szendiuchovou (2)

Hudebníci i výtvarníci často mluví o tom, jak jim jejich tvorba pomáhá zpracovávat emoce, platí to i u tance? Dá se z něčeho nebo k něčemu protancovat?

Ano, tanec dává průchod emocím, je to únik od starostí běžných dní, možnost být sama sebou. Že bych si tančila doma sama, to ne, ale když máme s holkama hodinu taneční improvizace, tančím s nimi, dělá mi to dobře. Klasický tanec takto moc nefunguje, scénický ano, můžeš v něm reflektovat hudbu i svoje rozpoložení, uvolňuje stres i denní zahlcení, pomáhá sebevědomí. Holkám takový společný tanec funguje i k navázání přátelství, mají tady mezi sebou silnější vazby než třeba ve škole. A mezi mnou a nimi zase vzniká důvěra, díky které k sobě můžeme být otevřené.

 Musí tanečnice dodržovat speciální režim a jídelníček nebo je to individuální?

Balet Pod Hladinou byl v tomto asi víc stresový než všechno ostatní, to jsem holky tlačila, aby měly postavu – bavily jsme se o jídelníčku, o stravě a režimu. Většina z nich to ale přirozeně vnímá, jsou chytré a ví. Ale to je balet, tam je to nejpřísnější. U scénického tance je to volnější, přesto jsou fyzické dispozice důležité. Člověk je musí mít vrozené, ty se nenaučíte, není to pro každého. Jsou součástí talentu. Zvládnout třeba udělat žabičku, vytočit kyčle, mít nárty, cit pro rytmus. V těch vyšších ročnících pak zůstávají většinou děti, které takové dispozice mají.

S se svými tanečnicemi po představení baletu Pod hladinou (vlevo) a Alenka v říši divů (vpravo)

Jaká je vyhlídka po taneční konzervatoři?

Konkurence je veliká, a dokonce už i mezi kluky. Svým holkám doporučuji, ať si kromě tanečního vzdělání doplní ještě něco. Tak mají třeba pedagogiku, absolutorium, cokoliv. V oboru je míst málo, a když to miluješ, chceš v tom zůstat co nejdýl. Ale je dobré myslet na zadní vrátka.

Proč je v tanečních třídách tak málo kluků?

Je to pro ně míň atraktivní. Když už, tak třeba společenský tanec nebo latinskoamerické… A taky hraje roli rodina. Když jsou z umělecké rodiny, rodiče v nich lépe objeví ten talent a přihlásí je. Jinak je pro kluky obvykle atraktivnější sport.

Vrátím se ještě k baletu Pod Hladinou: Co jsi cítila, když ses dívala na jeho provedení?

Byla jsem šťastná se svými tanečníky, kteří dávají mé choreografii život. Je to krásný pocit. To se nedá ani popsat a taky dojetí, jak jsem na ně pyšná. Hrozně moc mě to bavilo. Nejhezčí zážitek byla pak asi reakce mé rodiny, byly hrdí a moc mi to přejí. Vážím si toho, že mě všichni podporují. Od manžela až po tchýni. Dokonce i synové! (13 a 16 let). Pak mi říkali: „Ty už nedělej nic jiného.“ Tchán rozesílal videa celé rodině, vzal si všechny programy. Mám velké štěstí na rodinu.

A teď rychlootázky: Co tě baví ve volném čase?

Ve volném čase, ráda chodím do divadla, běhám, jezdím na kole, ráda cestuju hlavně za sluníčkem.

Oblíbené jídlo?

Jídlo… noo asi kuře s rýží.

Oblíbené místo?

Oblíbené místo asi nemám, jsem ráda doma na zahradě.

Oblíbená barva?

Barva modrá.

Letos organizuješ první školní ples, na co nás nalákáš?

Ano, je to tak. Co bude lákadlem… náš nabitý program, který obstarají naši nadšení studenti muzikanti – Kuželky Zdeňka Kužely a Rocková kapela Patrika Baumana, dále kapela Another Way a samozřejmě moje tanečnice a tanečníci. Bude i překvapení večera, tombola.

Těším se, že si zaplesáme.

Co bys vzkázala dětem, které začínají nebo o tanci teprve uvažují?

Vzkázala bych, jestli to opravdu chtějí a neumí si bez tance představit život, ať jdou za svým snem.

Tanec je pro mě krása, estetika, život, radost i slzy.