Naši žáci v projektu s Českou filharmonií

19. 03. 2025
Blog
Hudební

Možná jste na našem Facebooku zahlédli krátké zprávy o tom, že se naši tři žáci účastní projektu s Českou filharmonií – společně nacvičí program koncertu. Jak to probíhá a co říkají sami účastníci?

Společný orchestr žáků ZUŠ a hráčů České filharmonie 2025

Tento projekt vzniká ve spolupráci České filharmonie a Asociace základních uměleckých škol (AZUŠ ČR) už od roku 2014. Orchestr tvoří zhruba šedesát žáků ZUŠdo 21 let a třicet filharmoniků.
Pro každý ročník jsou osloveny ZUŠ ze tří až čtyř krajů,během čtyř let se tak vystřídají všechny.AZUŠ navrhuje žáky do projektu a také zajišťuje komunikaci s jednotlivými ZUŠ po celou dobu průběhu akce. Česká filharmonie je ve spojení s členy orchestru České filharmonie a stará se o produkční stránku jednotlivých setkání.

Společný orchestr se potkává od ledna do června na přípravných zkouškách, kde jsou žákům oporou jak filharmonici, tak jejich pedagogové. Vzniká zde jedinečné propojení, kde si mohou být vzájemnou inspirací nejen mladí hudebníci a zkušení hráči, ale právě i pedagogové. 

Po úvodním setkání probíhají zkoušky pod vedením dirigenta Petra Altrichteraa jeho asistenta Dominika Pernici. Jsou celkem čtyři – dvě sobotní, víkendová a pak týdenní soustředění zakončené samotným koncertem, který bude v neděli 22.6. v 17 h v pražském Rudolfinu.

Repertoár ročníku 2025 bude velmi pestrý a převážně taneční. Navrhl ho sám pan dirigent Petr Altrichter. Zazní např. Slovanský tanec od A. Dvořáka, Polka z Prodané nevěsty od B. Smetany nebo Valsetriste od J. Sibelia.

První dojmy našich účastníků

„Český školský systém je v tomto výborný, máme státní školy, díky kterým mohou vznikat i takovéto projekty. To je opravdu výjimečné. Pro děcka, co se třeba připravují na konzervatoř, je to perfektní praxe. Protože co po konzervatoři? Sólista je jeden za deset let, ostatní jdou hrát do orchestru. A když už mají tuto praxi, od hudebky, je to úžasné,“ říká paní učitelka Věra Mikulášková, která má v projektu dvě violoncellistky, Lidušku a Magdu.

Houslista Štěpán poslouchá rady od členky České filharmonie  Violoncellistka Liduška v Rudolfinu 

 „Příjemně mě překvapila celková organizace a přístup místních koordinátorů, kteří se snažili propojit nejen žáky ale i učitele prostřednictvím sociálních aktivních her. Od druhého setkání už studenti pracují sami za sebe pod vedením jak dirigenta, tak vedoucích jednotlivých skupin, kdy pedagogové již vše sledují jen z povzdálí. Přes přátelské klima je však v orchestru a na zkouškách vyžadována téměř profesionální koncentrace od všech zúčastněných, což já osobně vnímám jako jeden z největších benefitů této akce. Mladí muzikanti tak přičichnou k tomu jaké to je pracovat v profesionálním tělese špičkové úrovně", popisuje klima akce pan učitel Jan Bělohlávek, který pedagogicky vede houslistu Štěpána.

Rudolfinum, Dvořákova síň, interiér  Učitelé Věra Mikulášková a Jan Bělohlávek a jejich žáci Štěpán Jahoda a Magdaléna Bártková ze ZUŠ Veveří

„Zaujalo mě velké věkové rozpětí účastníků, jsou tam děcka tak od 12 do 19 let, a taky jak to mají organizátoři hezky nachystané, mají v tom pořádek,“ říká houslista Štěpán Jahoda.
Jsou skladby náročné? „No, lehké to není. :-D Ale myslím, že kdybych se na to víc připravil, bude to v pohodě.“

A Magdaléna Bártková doplňuje: „Není to jen o hraní, ale i o tom, ať se navzájem poznáme. Měli jsme seznamovací hry, během soustředění máme slíbený  i nějaký program po Praze. Co se týče hraní, některé skladby jsou dost náročné, je tam i hodně běhů, tak to bude chtít hodně vycvičit, ale některé jsou v pohodě. Pro mě bylo fajn, že i když je to náročné, tak jsem se tam docela držela, dobrý pocit, že se v tom chytám! A prostory jsou taky úplně skvělé, Rudolfinum je nádherné.“

„Nejlepší na tomto projektu je ta zkušenost. Kdo může říct, že měl příležitost si zahrát v Rudolfinu s filharmoniky? Je skvělé, jak se můžeme potkávat s ostatními studenty ZUŠ z různých koutů republiky. Překvapilo mě, že nás (prozatím) dirigoval mladý dirigent. Musím ale říct, že se mi s ním dobře hrálo. Nejtěžší je samozřejmě to celé čistě a v tempu odehrát. Trávíme nad tím všichni celé hodiny, ale těšíme se na výsledek,“ uzavírá Ludmila Šťastná.

Přejeme Magdě, Lidušce, Štěpánovi i jejich učitelům hodně sil, trpělivosti a radosti z krásné práce!

  

Klára Hrivňáková