Evropský hudební festival pro mládež (EuropeesMuziekfestivalvoor de Jeugd, EMJ) je hudebním setkáním přibližně 3 000 až 5 000 dětí a mladých lidí do 28 let z celého světa. Meziročně se v rámci EMJ střídá sborové a instrumentální pojetí festivalu. Koná se během prvního květnového víkendu a do severolimburské obce Pelt (Belgie) přiláká přibližně 15 000 až 25 000 návštěvníků. Mezinárodní propojení prostřednictvím hudby je stěžejnější než body, které soubory po svém vystoupení obdrží od odborné poroty.

Brzy po svém založení v roce 1953 získal festival mezinárodní rozměr (1955) a během let se rozrostl v každoroční vrcholnou hudební událost plnou živého talentu a nadšení. Letos se ho zúčastnilo asi tři tisíce mladých hudebníků. Z největší dálky byl soubor z Kolumbie, dále se účastnili Německo, Itálie, Litva, Nizozemí, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Španělsko, Slovensko, Turecko,  Švýcarsko a samozřejmě Belgie.

Festival je také jedinečný tím, že se nejedná o tvrdou soutěž s poháry a peněžními cenami. Jde především o uznání mezinárodní odborné poroty, která uděluje body mimo jiné za formu, obsah, náročnost a provedení vybraných děl. Jejich konstruktivní zpětná vazba, odborné ocenění a vzájemná láska k hudbě jsou ingredience, díky nimž si festival udržel své místo.

Hudba tu zní různorodá, přehlídka nabízí šest kategorií: symfonické orchestry a žesťové soubory, jazzové soubory a big bandy, perkusní soubory, komorní ansámbly, smyčcové a symfonické orchestry, soubory s volným nástrojovým obsazením a lidová hudbaa také soubory staré hudby. Přehlídka probíhá podle těchto kategorií na pěti různých pódiích ve městě.

Kromě hudební stránky je zde obzvlášť velký důraz kladen na setkávání a vytváření přátelství, sami organizátoři rádi používají slovo bratření. A mají tím na mysli jak vztahy mezi samotnými účastníky, tak propojení s místnímiobyvateli. Hudba posouvá hranice, rozšiřuje kulturní obzory a vytváří pouta na celý život - takováje myšlenka festivalu.Srdečný a vstřícný charakter festivalu je hluboce zakořeněn a vychází z křesťanského zázemí zakladatele Coninxe. Nejlépe to vyjadřuje bezmezné nasazení přibližně 600 dobrovolníků při přípravách i v průběhu akce. Od počátku také byli účastníci ubytováni v hostitelských rodinách, které otevřely nejen své dveře, ale také svá srdce jiným kulturám.

Z brněnské ZUŠ Veveří se účastnil školní Big Band vedený Tomášem Prokopem, za Česko se na EMJ objevily ještě dva soubory z Olomouce a jeden z Cvikova.Šestnáct mladých muzikantů měli na starost tři pedagogové – Lucie a Tomáš Prokopovi a Vladimír Halíček. Jaké dojmy si přivezli? Pan učitel Prokop je nadšený: „Fantastické, naprostá senzace, doporučujeme zažít!“ „Skvělé, skvělé, skvělé,“ má jasno pan ředitel Halíček. „Úžasně zorganizované, nikde žádné zmatky, všechno klapalo, věděli jsme vše včas a přesně. Ubytovaní jsme byli v kempu, to bylo trošku překvapení, místo jsme předtím nějak neřešili, nakonec jsme dostali čtyři mobilheimy,“ oceňuje zvládnutou organizaci a zázemí akce paní učitelka Prokopová.

„Na místě jsme se se dozvěděli, že do průvodu, který je na konci soutěžního dne, je dobré něco zahrát. Dopředu jsme neměli nic nacvičené, tak jsme to ještě na místě dávali dohromady, v jedné ubikaci jsme udělali společnou zkoušku,“ usmívá se Tomáš Prokop. V průvodu neměly jak hrát baskytary ani klavíristky, takže z repertoáru kapely se nedalo vybrat nic. Klavíristky pak nesly vlajky, kdo nehrál, zpíval. „Děcka moc chtěla něco opravdu českého, tak jsme nakonec zpívali Vysoký jalovec ve vlastní úpravě. Nečekal jsem, že si tak užijí tu polku, moc je to bavilo.“ A lidi kolem cesty taky, pohupovali se a tleskali do rytmu.

Mimo oficiální program si muzikantská výprava vyrazila na malý výlet do okolí – víte, že kousek od Peltu, u města Lommel, je Sahara? Jedná se o zatopený bývalý pískový lom, okolí nádrže tvoří velké plochy jemného písku, z kterých vyrůstají malé skupinky stromů či keřů. Nechyběla ani rozhledna a větrné mlýny. „Nachodili jsme pár kilometrů, jenže pak jsme chodili i celé odpoledne a za ten den jsme měli v nohách kilometrů opravdu hodně!“ dodávají účastníci.

Celé sobotní odpoledne probíhaly hudební workshopy zaměřené na improvizaci různých stylů. Byly čtyři po hodině a půl, každý si mohl projít dva. Rytmický – tleskali, bouchali, contemporary – nemají noty, jen čáry a podle toho hrají, jak jim dirigent ukáže. Na dalším vymýšleli svoje rytmy, melodie, aby vycházely do daných taktů… Pedagogové zvláštní program neměli, mohli tak nahlížet do různých skupinek. Komunikační bariéru učitelé nevnímali. „Spíš na tom byli mladí mnohem líp, neměli problém si o cokoliv říct. Bylo super, že si jazyk mohli procvičit i na hudebních workshopech, které probíhaly v angličtině, takže prostě museli komunikovat,“ oceňují Prokopovi.

Největším zážitkem byl pro zúčastněné závěrečný ceremoniál. Každý den se u jídelny sešly soubory, co ten den hrály, a zmíněnou promenádou se šlo městem až ke sportovní hale, kde se vyhlašovaly výsledky. Tam už hrál orchestr z Neerpeltu, který příchozí vítal. Na jeho hudebnících byl vidět velký zájem o nástroje a o hraní v tomto orchestru, tvořili velkétěleso o 50–60 lidech a vnímali jako velkou čest zde působit, je to opravdu mnohaletá tradice.Pak to začalo: videa, vlajky, orchestr… atmosféra nadšení a sounáležitosti. Slavnostní tanec s vlajkami, světla, barvy, hudba, spousta mladých lidí ale také mladší i starší generace.

„Neerpelt je festivalu plný, každý druhý, třetí dům má v okně vyvěšené logo akce, plakát, zapojuje se opravdu velké množství dobrovolníků. Když jsme mluvili se starostou, říkal, že město tím žije, půlka města je zapojená a všichni to dělají zdarma. Třeba v jídelně místní důchodci vydávali obědy, spousta rodin nabízí účastníkům ubytování, v průvodu šlo před každým souborem místní dítě a neslo ceduli s názvem města a státu, odkud soubor přijel,“ popisují přístup místních učitelé. A slova chvály mají i pro své svěřence: „Byli výborní, opravdu. Velmi spolehliví, co se řeklo, udělali, nachystaní na všechno.“