Historie ZUŠ Veveří není jednoduchá ani samozřejmá. Škola vznikla v roce 1950 v prostorách salesiánské oratoře, která byla tehdy násilně uzavřena. Už od počátku v sobě nesla zvláštní sílu – sílu překonávat překážky, hledat nové cesty a nikdy nepřestat věřit, že umění má smysl. Tato škola přežila požár, který ji v roce 1965 téměř zničil, i nelehké časy politických tlaků a změn. Přesto se vždy znovu nadechla a pokračovala dál.

Dnes je naše škola moderní, dynamickou a sebevědomou institucí, která stojí pevně na svých tradicích a současně hledí do budoucnosti. Motto „Nech svůj talent růst“ není jen líbivou větou – je to závazek, který naplňujeme každý den. Chceme, aby se u nás děti cítily bezpečně, svobodně a inspirativně. Aby našly svůj vlastní hlas, svůj pohyb, svůj obraz, svůj příběh. A aby pochopily, že umění není jen školní předmět, ale cesta, která může obohatit celý jejich život.

Za posledních osm let, kdy mám čest školu vést, jsem svědkem, jak se naše společná práce proměňuje v živou realitu. Změnila se podoba koncertů, otevřeli jsme se veřejnosti novými formami prezentace, posílili mezinárodní spolupráce, rozběhli nové projekty a dali prostor mezioborovým setkáním. Výrazně se zkvalitnila i samotná výuka – rozšířily se možnosti souborové hry, žáci mají více příležitostí pro společnou 

tvorbu a vystupování. Díky systematickým investicím do nástrojů a technického zázemí dnes můžeme dětem nabídnout podmínky, které odpovídají jejich talentu a umožňují jim růst. To všechno by ale zůstalo jen na papíře, kdyby tu nebyl silný tým pedagogů, kteří jsou skutečným srdcem školy – lidé s odvahou tvořit, s lidským přístupem a schopností zapalovat pro umění další generace.

Úspěchy našich žáků na soutěžích doma i v zahraničí potvrzují vysokou úroveň školy. Stejně důležité ale je, že se zde mladí lidé cítí přijati a mají prostor k autentické tvorbě. To samo o sobě je velká hodnota – a právě ZUŠ Veveří jim k tomu nabízí jedinečné podmínky. Díky modernímu zázemí, mezioborovým projektům i bohatému koncertnímu životu mohou svůj talent rozvíjet do hloubky a skutečně naplno. Sedmdesát pět let je krásný věk. Je to věk, kdy se díváme s úctou zpět na cestu, kterou jsme prošli, ale také s odvahou vpřed. Čeká nás budoucnost, ve které chceme i nadále rozvíjet potenciál svých žáků, podporovat tvůrčí myšlení a otevírat dveře umění co nejširšímu okruhu dětí.

Přeji naší škole, aby i v dalších desetiletích byla místem, kde umění roste, kde se rodí nové příběhy a kde každý může objevit krásu, radost a smysl, který umění do našeho života přináší.

MgA. Vladimír Halíček, MBA, Ed.D.
ředitel školy

Počátky školy jsou spjaty s osudem žabovřeského salesiánského střediska, které muselo po zásahu komunistického režimu ustoupit. Přesto škola zachovala podobné poslání – rozvíjet osobnost a lidské hodnoty mladých lidí. Už v roce 1951 přibyl taneční obor a škola se brzy stala důležitou součástí kulturního života Brna.

V roce 1965 školu zničil rozsáhlý požár. Výuka ale pokračovala díky obětavosti učitelů, rodičů a žáků, kteří pomohli s opravou. Již za osm měsíců se škola vrátila do provizorně opravené budovy.

V 70. letech se výuka dostala pod silný vliv politiky, ale i přes ideologický tlak škola dosahovala uměleckých úspěchů. V 80. letech ji proslavil Dívčí komorní sbor Amicitia vedený Fialovými, z něhož později vznikl Český filharmonický sbor Brno. Roku 1981 se škola přestěhovala na dnešní adresu Veveří 133.

Po roce 1989 nastalo období velkého rozvoje. Pod vedením ředitelky Evy Chlebníčkové škola modernizovala výuku, vznikla cimbálová muzika, soutěž Amadeus i divadelní studio „V“. Počet žáků přesáhl 1300 a škola se stala významnou kulturní institucí.

Od roku 2018 pokračuje v rozvoji pod vedením ředitele Vladimíra Halíčka. Rozvíjí mezioborové projekty, mezinárodní spolupráci a důraz na souborovou hru. Pandemie covidu opět prověřila její odolnost, ale výuku se podařilo udržet.

V roce 2025/26 slaví ZUŠ Veveří 75 let své existence. Stále zde působí i dlouholetí pedagogové a škola zůstává živým centrem uměleckého vzdělávání, které dává prostor novým generacím talentovaných dětí.

Podrobná historie školy

Počátky fungování školy se proplétají s osudem žabovřeského salesiánského střediska. Rozjezd umělecké školy šel ruku v ruce s útrapami a bezprávím, které se dělo salesiánům. Vznikla v troskách díla, které od konce třicátých let budovali salesiáni, v prostorách, které se uvolnily po jejich násilném vystěhování.

Přesto je tu něco, co spojovalo místní činnost salesiánů i umělecké školy – snaha kultivovat mladé osobnosti, rozvíjet jejich ducha a vést je k obecně lidským hodnotám. Navzdory tehdejšímu komunistickému režimu zde tyto hodnoty dokázaly přežít.

I sama škola potom zažila krušné chvíle – ničivý požár, kdy doslova povstala z rozvalin (mezitím nezastavila činnost), stejně tak obstála i v covidu. Zároveň pomník poukazuje na to, že dílo stále není u konce, pokračujeme dál. Kovaný květ nahoře je pak nadějí, odhodláním, duší školy, novou generací… zkrátka tím životem a energií, která v tom všem po celou tu dobu je a věříme, že i ještě dlouho bude.